Co je
církev československá husitská?
Círekev československá husitská je
výsledkem
reformních snah českého katolického duchovenstva v
reakci
na pohnutou dobu po skončení I.světové války a
rozporuplnou
roli tehdejšího katolicismu při snahách o emacipaci
českého
a slovenského národa. Původně se čeští
katoličtí
aktivisté snažili udržet své snahy v rámci
katolické
církve, ale po nesouhlasu Vatikánu s jejich požadavky
(např.
bohoslužby v národním jazyce, svěcení žen ap.)
došlo
k roztržce a odchodu části reformního duchovenstva a
statisíců
věřících z jejích struktur.
V roce 1919 byly pak spontánně slouženy v mnohých
katolických
kostelích bohoslužby v češtině a počátkem roku 1920 byla
ustavena
nová, samostatná Církev československá (v
70.letech
obohacená přídomkem "husitská"), jejímž
prvním
patriarchou se stal Karel Farský.
CČSH stojí kdesi na pomezí mezi katolicismem a
"ryzím"
protestantismem. Ke katolicismu ukazuje např. počet
vysluhovaných
svátostí - křest, biřmování,
večeře Páně, pokání, manželství,
útěchu
nemocných a svěcení kněžstva, liturgie (vědomně
navazující
na různé tradice českého křesťanstv), zatímco
prostestatnismus
je znatelný např. ve svěcení žen, důrazu na Písmo
či
neakceptování kultu svatých. Centrem dění
je
bohoslužba, která je téměř celá
zpívaná
(což evokuje pravoslavný rtus), ovšem
duchovní vám poskytne i pastorační rozhovor či
soukromou
zpověď. Duchovní je vázán zpovědním
tajemstvím.
Církev je poměrně otevřená a demokratická, což je
na
jedné straně sympatické, na straně druhé tato
svoboda
občas vyvolává třecí plochy mezi různými
názory
uvnitř církve. CČSH není nikterak
fundamentalistická
a vědecké poznání i pokrok přijímá
jako
dílo Božího úradku - tedy skutečnost, kterou je
nutno
vítat a akceptovat.
Na
řízení
církve mají velký vliv i laici a jednotlivé
sbory
disponují poměrně rozsáhlou organizační i
ekonomickou
suverenitou. Problémem je ovčem vysoký věkový
průměr
členstva. Národní charakter církve pak
přináší
těžkosti při hledání přirozených
partnerských
vztahů a podpory v zahraničí (na rozdíl např. od
evangelikálních
církví).
Ostatně více než
jakýkoliv popis Vám o duchu CČSH řekne preambule a
první článek ústavy církve
ÚSTAVA CÍRKVE
ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ
PREAMBULE:
Církev československou husitskou tvoří křesťané,
kteří
usilují naplnit současné snažení mravní a
poznání
vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v
Písmu
svatém a v podání starokřesťanském a jak je
dosvědčen
hnutím husitským, českobratrským a dalším
úsilím
reformačním.
Článek 1
POVAHA CÍRKVE
Církev československá husitská (dále v
této
Ústavě též i jen "církev") je církev
reformačního
husitského směru a je charakterizována těmito znaky:
a) Pramenem její víry, zvěsti, nauky a jejího
poslání
je slovo Boží, dosvědčené Písmem a křesťanskou
tradicí,
zvláště starokřesťanskou, cyrilometodějskou, husitskou,
bratrskou
a vůbec reformační, kriticky vykládanou podle nauky
Církve
československé husitské.
b) Nejvyšší normou je jí Duch Kristův, jemuž
podléhá
církev i její věřící ve víře, v
životě
a úsilí, v hlásáni evangelia, v
učení
a v teologické tvorbě.
c) Její zásada svobody svědomí
záleží
v poslušnosti Ducha Kristova, k němuž poukazují řády
církve.
d) Její články víry nejsou neměnitelnými
dogmaty
a nejsou předmětem, nýbrž vyjádřením a ukazatelem
směru
víry, kterou církev žije a vyznává.
e) Její bohoslovecká činnost je vedena zásadou
úcty k vědeckému bádáni.
f) Do zájmu církve patří všechny otázky
lidského
života individuálního a sociálního,
zejména
úsilí o mír a pokoj mezi lidmi, ve všech věcech,
kdy
církvi náleží, aby se k těmto
otázkám
veřejně vyjadřovala.
g) Církev a její Ústava spočívá na
zásadách
presbyterních, k nimž jsou přidruženy prvky
episkopální.